Insolvenční zákon po 1.1.2012

01.01.2012

Odpovědnost statutárních orgánů za včasné podání insolvenčního návrhu

Insolvenční zákon vstoupil v účinnost 1.1.2008. Navázal na dřívější právní úpravu úpadkového práva obsaženou v zákoně o konkursu a vyrovnání.
Cílem zákonodárce bylo při přípravě insolvečního zákona využít praktické zkušenosti s fungováním zákona o konkursu a vyrovnání. Za šestnáct let existence zákona o konkursu a vyrovnání se ukázalo, že návrhy na prohlášení konkursu na majetek úpadce (nejčastější způsob řešení úpadku dle  zákona o konkursu a vyrovnání) nejsou soudu podávány dostatečně včas, a že procento uspokojení věřitelů je v důsledku toho velmi často zanedbatelné. Ačkoli v případě úpadku právnických osob byla i v době účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání zřejmá osobní odpovědnost statutárních orgánů a jejich členů za případnou škodu, která zanedbáním jejich povinnosti vznikla věřitelům, nebyl mechanismus stanovení  výše škody obsažen přímo v úpadkovém zákoně.

Z tohoto důvodu zahrnul zákonodárce speciální soukromoprávní osobní odpovědnost za škodu vzniklou věřitelům opožděným podáním dlužnického insolvenčního návrhu přímo do insolvenčního zákona.

Zákon stanoví povinnost právnickým osobám a fyzickým osobám podnikatelům podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dlužník dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku.
Povinnost podat insolvenční návrh má v takovém případě dlužník, jeho zákonný zástupce, jeho statutární orgán, resp. všichni jeho členové, a likvidátor dlužníka právnické osoby v likvidaci.
Tyto osoby osobně odpovídají věřitelům za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením povinnosti podat insolvenční návrh. Jedná se o objektivní odpovědnost, tudíž důkazní břemeno o tom, že existují okolnosti, které by jeho odpovědnost vylučovaly, leží na této osobě.
Škoda nebo jiná majetková újma se stanoví ve výši rozdílu mezi výší zjištěné pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení a částkou, kterou věřitel v řízení na uspokojení své pohledávky obdržel.

Změna, kterou doznal insolveční zákon k 1.1.2012 v úpravě povinnosti podat dlužnický insolvenční návrh a odpovědnosti za jeho včasné a řádné podání, spočívá v tom, že se do zákona vrátilo ustanovení  o povinnosti podat dlužnický insolvenční návrh v případě úpadku v jakékoli formě.  
Zákonodárce totiž tzv. protikrizovou novelou insolvenčního zákona eliminoval do 31.12.2011 povinnost dlužníka, resp. osob, které za něho jednají, podat insolvenční návrh v případě, že se jedná o úpadek ve formě předlužení.  Jeho snahou bylo zachování pracovních míst v případech, kdy dlužník sice byl předlužen, ale dokázal fungovat s tím, že spotřebovával vlastní majetkovou podstatu.

Počínaje 1.1.2012 je tedy povinností dlužníka podat insolvenční návrh, jak v případě, kdy dlužník má více věřitelů a není schopen plnit své peněžité závazky po dobu delší než třicet dnů po lhůtě splatnosti (tj. pro  platební neschopnost), tak tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (tj. pro předlužení). Přičemž při stanovení hodnoty dlužníkova majetku pro posouzení jeho možného předlužení se přihlíží k další správě jeho majetku, případně dalšímu provozování podniku .

Povinnost podat dlužnický insolvenční návrh je splněna jen tehdy, byl-li návrh podán včas a řádně. Jestliže dojde k zastavení řízení vinou navrhovatele nebo byl-li jeho insolvenční návrh zamítnut, pak se má zato, že povinnost podat dlužnický insolvenční návrh splněna nebyla.

V případě právnických osob má statutární orgán, resp. jeho členové povinnost postupovat při výkonu své funce s péčí řádného hospodáře. Statutární orgán musí průběžně vyhodnocovat hospodaření dlužníka a měl by tedy s náležitou péčí zaznamenat, že se dlužník nachází v úpadkové situaci.
Odpovědnost statutárního orgánu, ale i samotného dlužníka má i trestněprávní rozměr. Proto by jak samotný dlužník, tak jeho statutární orgán či likvidátor, měli při provozování podniku/likvidaci právnické osoby postupovat s náležitou obezřetnostní a včasným a řádným podáním insolvenčního návrhu neprohlubovat hospodářské problémy dlužníka a nesnižovat tak možné uspokojení věřitelů. Měli by mít na paměti, že v případě, že se věřitel neuspokojí z majetku dlužníka, budou povinni plnit takovému věřiteli sami až do výše neuspokojené části věřitelovy pohledávky.

Je namístě na úpravu odpovědnosti za škodu vzniklou věřitelům nepodáním včasného a řádného dlužnického insolvenčního návrhu upozornit. Týká se jak dlužníků, jeho statutárního orgánu a likvidátorů, ale i práv věřitelů, která by měli vůči odpovědným osobám uplatňovat.

  • Věříme, že každý problém je řešitelný.
  • Dokážeme pomoci i Vám.
  • Těšíme se na spolupráci.

+420 224 220 246 www.avocate.cz

JUDr. Daniela Urbanová, advokátní kancelář Na Příkopě 31, 110 00 Praha 1, Česká republika